Historie absintu: od zakázané lihoviny k legendě v lahvi
Zelená víla a její příběh
Málokterá lihovina v sobě nese tolik příběhů, mýtů a kontroverze jako absint. Destilát z pelyňku pravého, anýzu a fenyklu fascinoval básníky, malíře i revolucionáře — a zároveň byl na téměř sto let zakázán ve většině západního světa. Jak to celé začalo?
Zrození absintu — Švýcarsko, konec 18. století
Za zrodem absintu stojí francouzský lékař Pierre Ordinaire, který koncem 18. století destiloval bylinný lék v kantonu Neuchâtel ve Švýcarsku. Směs pelyňku, anýzu, fenyklu a dalších bylinek měla sloužit jako všelék — pomáhat při trávicích potížích, horečce i malárií.
Recept záhy odkoupila rodina Henriodových a posléze Henri-Louis Pernod, který roku 1805 otevřel první průmyslovou palírnu absintu ve Pontarlier ve francouzském Jury. Pernod Fils se stal synonymem kvality a jeho výrobky dobývaly francouzský trh po celé 19. století.
Zlatý věk — Paříž a la fée verte
Mezi lety 1850 a 1900 se absint stal nejpopulárnějším nápojem Francie. Každé odpoledne kolem páté hodiny — v čase zvaném l'heure verte (zelená hodina) — se Pařížané scházeli v kavárnách a rituálně přelévali ledovou vodu přes cukr do sklenice se zeleným destilátem. Sledovat, jak se průhledná tekutina zakaluje do mléčného opálu, byl téměř hypnotický zážitek.
Absint zbožňovali Verlaine, Rimbaud, Toulouse-Lautrec, Oscar Wilde nebo Edgar Degas. Van Gogh maloval pod jeho vlivem, Hemingway ho oslavoval v prózách. "Po prvním pohárku vidíte věci tak, jak si přejete, aby byly. Po druhém vidíte věci tak, jak nejsou. A nakonec vidíte věci takové, jaké skutečně jsou — a to je nejděsivější věc na světě," napsal Wilde.
Skandál, prohibice a thujón
Na přelomu 19. a 20. století začaly zaznívat varovné hlasy. Lékaři popisovali "absintsmus" — záchvaty, halucinace a šílenství u chronických konzumentů. Viníkem byl označen thujón, látka obsažená v pelyňku pravém, údajně způsobující psychoaktivní účinky a nervová poškození.
Pivovarnická a vinařská lobby, ohrožená popularitou absintu, podporovala prohibiční kampaně. Po skandálním případu švýcarského dělníka, který v roce 1905 zavraždil rodinu po požití absintu (a předtím také vína, koňaku a dalšího alkoholu), se karta obrátila. Švýcarsko zakázalo absint v roce 1910, Francie v roce 1915. Brzy následovaly další země.
Renesance — návrat zelené víly
Zákazy vydržely téměř sto let. Postupně se ale ukázalo, že thujón je v absintu přítomen jen ve stopovém množství — daleko méně než se původně tvrdilo — a jeho účinky byly přinejmenším značně přehnané. Výzkumy konce 20. století rehabilitovaly absint jako standardní lihovinu, nijak zvlášť nebezpečnější než jiné silné destiláty.
Evropská unie zrušila zákazy v 90. letech, USA povolily absint v roce 2007. Dnes zažívá destilát skutečnou renesanci — nové palírny vznikají ve Francii, Švýcarsku, Česku i USA a nabídka prémiových absinů je větší než kdy dřív.
Jak se absint správně pije
Tradiční rituál je jednoduchý a zároveň elegantní. Na sklenici položíte speciální lžičku s otvory, na ni kostku cukru. Pomalu přeléváte ledovou vodu — ideálně 3 až 5 dílů na jeden díl absintu. Voda uvolní éterické oleje a způsobí charakteristický louche efekt — zakalení do krémové, mléčné barvy. Teprve potom se plně rozvine aroma.
Správný absint nepotřebujete zapalovat. Hořící cukr je moderní barový trik bez historického základu, který navíc zbytečně ničí jemné aroma destilátu.
Absint v naší nabídce
V kategorii absintu najdete destilát v celé šíři stylů — od jemnějších českých a slovenských variant vhodných pro první seznámení až po tradiční francouzské a švýcarské absinty s výrazným bylinným profilem a vysokým obsahem alkoholu. Každá lahev je příběhem sama o sobě.
